Texas, konečně Texas

Po pár týdnech v Houstonu jsem si začla zvykat na něco, co se v Praze ani snad stát nemůže. Lidé se tu na sebe smějí, zdraví se, přejí si pěkný den...všude - na ulici (i když na ulici se tu lidi moc nevyskytují), v nemocnici, v obchodě... Prostě vyhledají oční kontakt a pozdraví...přitom relativně nenásilně... Nejdřív mi to přišlo zvláštní, teď si to užívám. V deštivém pochmurném lednovém ránu člověku nezlepší náladu nic tak dobře jako úsměv s přáním lepšího počasí a pěkného dne. A tady v Texasu to dokonce ani nepůsobí falešně - ti lidi to tak prostě myslí... možná je před chvílí taky někdo pozdravil a tak ten pěkný pocit přenášejí dál... Mě osobně tu lidi zdraví s komentářem "...wow, líbí se mi váš účes a barva" - na přikrajovně na patologii v St. Luke's mi říkají RedHair :-)
Texani jsou ale kvůli téhle vstřícnosti mnohdy v očích obyvatel jiných států za divné, zvláštní, někdy vlezlé... Když jsme byli v New Orleans - NIC - žádné pozdravy od kolemjdoucích... jen v restauraci jsme byli za "folks"...
Začalo nám to chybět. Po pár dnech!! Míle k hranici Louisiany s Texasem jsme pečlivě odpočítavali...
3 - 2 - 1 Texas, konečně Texas








P.S. Texaská vlajka je všude!! Ale co vlajky ostatních států USA?
http://www.worldatlas.com/webimage/flags/usa/laflag.htm