"...kam?" ptám se a rychle zapínám internet s vědomím, že jsem si zaručeně něco nepřečetla zavčasu...
"Projet si trasu, kudy pojedou cowboys do města před Rodeem, takzvané Trail Ride"..."aby člověk věděl, kde se vyplatí fotit a kde ne..."
Duše fotografa samozřejmě nemohla odpovědět jinak, než: "Jedu!"
Předzastávka - Huntsville - socha Sama Houstona - taková místní atrakce, uprostřed dálnice se najednou v dálce vynoří obrovská (67 stop vysoká) bílá socha ležérně nakročeného pána s jednou rukou v kapse... (impozantní i když trochu děsivá je prý hlavně v noci, nasvícená...)
Madisonville, 90 mil od města, miniměstěčko, startovací pozice. Kovbojové nikde (až příští týden). U silnice stojí malý krámek. Poutač hlásí, že tu podporující místní farmáře. Pepř je za 50 centů/libru. Po silnici projedou tak 4 auta za hodinu. Nic jsme nekoupili...
Vyrážíme podle mapky vytištěné z netu, ze stránek jedné kovbojské rodiny, která organizuje tuto TrailRide. Mapka se vyznačuje krátkými úseky různě zatáčejících silnic, které někdo evidentně kreslil v programu Paint. U každé silnice je její číslo. Zatím nelze určit, jestli má tahle mapka nějaké měřítko. Bohužel mapa Texasu, kterou máme s sebou, sice měřítko má, ale vzdálenost 90 mil, které máme urazit, představuje na téhle mapě asi 5 cm... Ještě že máme jeden chytrý mobil s GPSkou...
Odbočujeme na jednu z prvních county road a začíná to být patříčný offroad. Štěrk, písek, výmoly...jedeme úzkými cestami v lese... GPSka na mobilu se tváří, že některé "silnice" se jmenují úplně jinak a občas jí dochází signál... Vyrážíme do země nikoho. Tvářím se, že dělám navigátora, ale zkombinovat kreslený plánek, o kterém už víme, že měřítko opravdu nemá, s příliš obecnou mapou a zmatenou GPSkou, je dost náročné. Někde mezi vesnicí Cotton a Bedias naviguji zcela suveréně doleva, aniž bych se koukala z okna ven - jaké překvapení, když se odpoutám od GPSky - venku je zcela zarostlá "pseudo"cesta, napůl zatopená vodou... GPSce došly mapy a signál... jsme někde...? ale kde?...vyhazuju telefon z okna a začínám se koukat ven...
Dostáváme se konečně ven z lesa. Přijíždíme do další "no-name" vesnice. Opět tu mají obchůdek, stoletou reklamu na cigarety a kočku. Nikde nikdo. Doufáme v to, že se někde napojíme na silnici, která bude v našem plánku a pokračujeme dál. Asi po další půlhodině cesty se nám podařilo vrátit na trasu. Hurááá. Pokračujeme, fotíme, zastavujeme kvůli mrtvým stromům a živým býkům. Majitel jednoho mrtvého stromu na mě málem poslal velmi živé psy...hm...tak radši popojedem.
Poslední etapu už si frčíme po širokých cestách mezi ranči, občas místo vrat na ranč vidíme vrata na hřbitov...hm? Nevadí. Taky pěkný.
Po pěti hodinách dorážíme do Houstonu hladoví, ale plní texaského vzduchu, pylu, prachu :-) s foťákem plných fotek, zatím bez kovbojů, ale to nevadí...
Perfect day...
www.youtube.com/watch?v=d8OfKdOFR_c
Žádné komentáře:
Okomentovat