Trail Riders on the way...

Každý rok před Rodeem se skupiny kovbojů a nadšenců do jízdy na koních setkávají, aby podnikli takzvanou Trail Ride. Vyrážejí z různých vzdáleností (někdy i z různých států) a jedou na koních a s povozy po polních a farmářských cestách směrem k Houstonu. Vezou si s sebou vše potřebné pro koně i pro sebe. Každý den spí u někoho, kdo dobrovolně poskytne svůj ranč nebo aspoň kus pozemku.
Rodeo v Houstonu je největší ve Státech a druhé nejdůležitější - sbírají se v něm body pro mistrovství v kovbojských disciplínách - v jízdě na býkovi, koni, chytání do lasa aj. (mistrovství pak vrcholí na rodeu v Calgary). Je to prostě obrovská akce... Tím pádem klade na kovboje mířící do města velké nároky co se týče mediální připravenosti a image - pouze povolený typ oblečení, vybavení, povozy s dřevěnými a ne gumovými koly, povolená hudba, žádný alkohol... Ne každý se chce přizpůsobovat...
A tak vznikají skupinky, které ani do Houstonu nedojedou, ale zato si to užijí. A s jednou takovou skupinkou (kolem 100 lidí) jsme se vydali na cestu (oni na koních a s povozy, my autem)... Trasu, kterou jsme předtím projeli a občas se ztratili (viz poslední zápis), jsme už měli zmapovanou a vybrali jsme úsek s nejrozmanitější krajinou. Vybavili jsme se fotoaparáty s nejlepšími objektivy :-) a dostatečně velkými paměťovými kartami (4gb) a vyrazili v 5 ráno pronásledovat kovboje a východ slunce. Kovboje jsme našli, slunce na nás nepočkalo a vyšlo asi tak 20 mil předtím, než jsme dorazili na ranč... I tak jsme stihli snídající kovboje a dali si s nimi "morning taco" a řádné kovbojské kafe v kelímku na velkou kolu :-)
Denní trasa čítající cca 13 mil probíhala v příjemném tempu koňské chůze a tak byl čas na lenošení na sluníčku a čekání na kovboje, až se vynoří v zatáčče.
K místním atributům patří až neuvěřitelná přátelskost a otevřenost, takže jsme si po chvíli vysloužili několik pozvání na svezení povozem a pivo. Vzhledem k tomu, že do rána zvládlo mrznout, pro jistotu jsme se rozhodli zůstat v teple auta a pouze zastavovat na zajímavých místech a ofocovat víc a víc rozveselené účastníky jízdy. Že je svět malý jsme se přesvědčili na jedné zastávce, člověk si v klidu používá češtinu a nečeká, že mu někdo poklepe na rameno a řekne - "já vám rozumím, moje babička byla z Čech a vyrostla v místní texaské Praze..." - bodrá usměvavá paní pak s nadšením povídala a povídala...že je to skvělé zase slyšet češtinu... a opět nás zvala na pivo :-) Zakončení celé cesty na dalším ranči završilo čerstvé BBQ z pojízdné jídelny s vydatnou porcí fazolí a brambor.

Rodeo parade, která pak následovala ve městě (a které se tato skupina právě kvůli všem regulím nezůčastnila), působila trochu uměle. Všechny projiždějící skupiny delegátů a organizátorů rodea, sponzorů i všichni trailRiders byli vyžehlení, krásní a úžasní...jakoby ani nepřijeli z daleka a jen za rohem nasedli na koně a projeli Downtownem...Jen takový koncentrát toho, co se opravdu děje po cestě...