Překroč si svého aligátora

Jedno sobotní ráno jsme dostaly pozvání od Dr. Karolíny Adam, že se její manžel s nejmladším synem chystají do Brazos Bend State Park na výlet, pozorovat aligátory a jestli nechceme jet s nimi. Tak jsme vyrazily.
Státní park, který je jen kousek od Houstonu, leží v původním ohbí řeky Brazos, kdy část ramen řeky a meandrů dala kdysi dávno vznik podkovovitým i jinak tvarovaným jezírkům. V celém parku je v současné době přes 300 aligátorů (počet je jen odhad, aligároři se počítají "ručně" - tedy spíše "od oka", protože dobrovolní správci a průvodci v parku 1x ročně vyrážejí na lodičkách po spletitých jezírkách a počítají aligátory, které vidí).
Neznalý evropan očekává, že narazí na aligátora asi jako na divoké prase v lese u babičky :-), ale tento předpoklad je zcela mylný. Ve slunečný den se aligároři vyvalují na sluníčku a vylézají z vody. Až na to, že přímo kolem té vody vedou cestičky pro pěší turisty. Na těchto cestičkách jsou značky, jaká bezpečná vzdálenost od aligátora se má dodržovat. Až na to, že aligátoři číst neumí. Takže se vyvalují na sluníčku přímo na cestě, pokud možno tlamou k cestičče, tudíž člověk má pak pocit, že asi brzy obětuje jednu dolní končetinu. Rady typu - před aligátorem se prchá zig-zag - nebo - aligátor umí běžet rychlostí až 35 milí/hodinu... nabývají v dané situaci na důležitosti.
Naštěstí všichni aligátoři vypadali dobře vykrmení (chudinky nerozvážné kachničky mírumilovně plovoucí na hladině...) a tudíž je turisti coby svačinka nelákali.

MD Anderson Cancer Center - továrna na sny

Je to sen každého aspoň trochu bláznivého hematopatologa nebo lymfomaniaka dostat se do některého z vyhlášených HemePath pracovišť. Pokud to není u některého z Bohů, kteří sepsali Bibli - WHO klasifikaci hematopatologických chorob ( a novým vydáním se nám snaží zrušit pečlivě naučené jednotky..), tak myslím, že MDACC se řadí na jedno z dalších míst, kam je dobré se podívat. Je to taková továrna na lymfomy. S ročním počtem přes 70 000 vnitřních případů a konzultací je to docela nášup. Pokusila jsem se oběhnout většinu provozů. Bone marrows a leukémie byly noční můra, vzhledem k tomu, že se tady dělá diagnóza z nátěrů, což v Praze neodečítám...takže všechny morfo změny na buňkách při max. zvětšení s imerzním olejem a už to jelo - dysplastické - ano/ne, jaké změny vidíte, nemá tahle buňka nějak málo/moc/divnejch granul? A co je to faggot cell? A co ty prekurzory erytrocytů? Má to být v periferní krvi???? A tak. Občas jsem si připadala jak malé děcko, které do školy nedoneslo domácí úkol...
Lymfomová sekce už byla lepší (co se týče znalostí), ale zase se tu točí případy, které člověk uvidí jednou za život...takže stejně sedí nad tunou knih a řeší, jestli je to to, co si myslí nebo ne... Co se týče organizace konzultací, díky za propracované vztahy u nás - kdy konzultace dorazí i s blokem a skly. Tady občas dorazí 20 stránek reportů a 1 hematoxylin a "udělejte nám diagnózu, když jste tak dobří" ... Velkou posilou je tu průtoková cytometrie (oprava - mají 5 cytometrů). Protéká se všechno, kdyby to šlo, tak i kafe k snídani. Dokáží tu nalepit protilátky téměř na jakékoliv antigeny, ale musím zkonstatovat, že naše laborka nezaostává :-)

Trail Riders on the way...

Každý rok před Rodeem se skupiny kovbojů a nadšenců do jízdy na koních setkávají, aby podnikli takzvanou Trail Ride. Vyrážejí z různých vzdáleností (někdy i z různých států) a jedou na koních a s povozy po polních a farmářských cestách směrem k Houstonu. Vezou si s sebou vše potřebné pro koně i pro sebe. Každý den spí u někoho, kdo dobrovolně poskytne svůj ranč nebo aspoň kus pozemku.
Rodeo v Houstonu je největší ve Státech a druhé nejdůležitější - sbírají se v něm body pro mistrovství v kovbojských disciplínách - v jízdě na býkovi, koni, chytání do lasa aj. (mistrovství pak vrcholí na rodeu v Calgary). Je to prostě obrovská akce... Tím pádem klade na kovboje mířící do města velké nároky co se týče mediální připravenosti a image - pouze povolený typ oblečení, vybavení, povozy s dřevěnými a ne gumovými koly, povolená hudba, žádný alkohol... Ne každý se chce přizpůsobovat...
A tak vznikají skupinky, které ani do Houstonu nedojedou, ale zato si to užijí. A s jednou takovou skupinkou (kolem 100 lidí) jsme se vydali na cestu (oni na koních a s povozy, my autem)... Trasu, kterou jsme předtím projeli a občas se ztratili (viz poslední zápis), jsme už měli zmapovanou a vybrali jsme úsek s nejrozmanitější krajinou. Vybavili jsme se fotoaparáty s nejlepšími objektivy :-) a dostatečně velkými paměťovými kartami (4gb) a vyrazili v 5 ráno pronásledovat kovboje a východ slunce. Kovboje jsme našli, slunce na nás nepočkalo a vyšlo asi tak 20 mil předtím, než jsme dorazili na ranč... I tak jsme stihli snídající kovboje a dali si s nimi "morning taco" a řádné kovbojské kafe v kelímku na velkou kolu :-)
Denní trasa čítající cca 13 mil probíhala v příjemném tempu koňské chůze a tak byl čas na lenošení na sluníčku a čekání na kovboje, až se vynoří v zatáčče.
K místním atributům patří až neuvěřitelná přátelskost a otevřenost, takže jsme si po chvíli vysloužili několik pozvání na svezení povozem a pivo. Vzhledem k tomu, že do rána zvládlo mrznout, pro jistotu jsme se rozhodli zůstat v teple auta a pouze zastavovat na zajímavých místech a ofocovat víc a víc rozveselené účastníky jízdy. Že je svět malý jsme se přesvědčili na jedné zastávce, člověk si v klidu používá češtinu a nečeká, že mu někdo poklepe na rameno a řekne - "já vám rozumím, moje babička byla z Čech a vyrostla v místní texaské Praze..." - bodrá usměvavá paní pak s nadšením povídala a povídala...že je to skvělé zase slyšet češtinu... a opět nás zvala na pivo :-) Zakončení celé cesty na dalším ranči završilo čerstvé BBQ z pojízdné jídelny s vydatnou porcí fazolí a brambor.

Rodeo parade, která pak následovala ve městě (a které se tato skupina právě kvůli všem regulím nezůčastnila), působila trochu uměle. Všechny projiždějící skupiny delegátů a organizátorů rodea, sponzorů i všichni trailRiders byli vyžehlení, krásní a úžasní...jakoby ani nepřijeli z daleka a jen za rohem nasedli na koně a projeli Downtownem...Jen takový koncentrát toho, co se opravdu děje po cestě...