Jedno sobotní ráno jsme dostaly pozvání od Dr. Karolíny Adam, že se její manžel s nejmladším synem chystají do Brazos Bend State Park na výlet, pozorovat aligátory a jestli nechceme jet s nimi. Tak jsme vyrazily.
Státní park, který je jen kousek od Houstonu, leží v původním ohbí řeky Brazos, kdy část ramen řeky a meandrů dala kdysi dávno vznik podkovovitým i jinak tvarovaným jezírkům. V celém parku je v současné době přes 300 aligátorů (počet je jen odhad, aligároři se počítají "ručně" - tedy spíše "od oka", protože dobrovolní správci a průvodci v parku 1x ročně vyrážejí na lodičkách po spletitých jezírkách a počítají aligátory, které vidí).
Neznalý evropan očekává, že narazí na aligátora asi jako na divoké prase v lese u babičky :-), ale tento předpoklad je zcela mylný. Ve slunečný den se aligároři vyvalují na sluníčku a vylézají z vody. Až na to, že přímo kolem té vody vedou cestičky pro pěší turisty. Na těchto cestičkách jsou značky, jaká bezpečná vzdálenost od aligátora se má dodržovat. Až na to, že aligátoři číst neumí. Takže se vyvalují na sluníčku přímo na cestě, pokud možno tlamou k cestičče, tudíž člověk má pak pocit, že asi brzy obětuje jednu dolní končetinu. Rady typu - před aligátorem se prchá zig-zag - nebo - aligátor umí běžet rychlostí až 35 milí/hodinu... nabývají v dané situaci na důležitosti.
Naštěstí všichni aligátoři vypadali dobře vykrmení (chudinky nerozvážné kachničky mírumilovně plovoucí na hladině...) a tudíž je turisti coby svačinka nelákali.
